VKJ 2015 Medvědí hora-Dlouhé Stráně-Praděd-Videlský kříž

V polovině července měla Vrchařská koruna Jesenicka pokračování a spolu s Petrem Mikeskou jsme tomu obětovali celý víkend i s noclehem ve Vrbně pod Pradědem a tentokrát jsme využili i automobil s nosičem kol za autem... má premiéra ... vynikající věc. Ale po pořádku.... V sobotu před šestou ranní jsem vyrazil autem směr Krnov, kde už mě čekal Petr, pěkně sbalený a připravený nastoupit. Pak jsme se vydali po trase Bruntál, Rýmařov, Sobotín směr Kouty nad Desnou, Bylo už to ráno horko a tak jsme cestou diskutovali jakou stranou budeme stoupat na Dlouhé Stráně. Původní plán byl Kouty-Dlouhé Stráně-Medvědí hora-Kouty po cyklotrase 6155, byl jsem, ale k mému dobru přesvědčen k opaku. A tak jsme kolem půl deváté nasedli na své bajky a začali stoupat na Medvědí horu. Sice je to náročnější, ale v tom lese bylo příjemně až jsem byl překvapen, že jsem ten výjezd na Medvědí horu zvládl. Zde se nám naskytl jedinečný pohled na Kralický Sněžník a vlastně celé západní pohoří Jeseníků. Najdete zde horní stanici lanovky, začátek sjezdových bajkových tratí a občerstvení.Po krátké fotografické přestávce jsme pokračovali směr Větrné elektrárny a Dlouhé Stráně. Větrné elektrárny ke kopci Dlouhé Stráně patří jako samostatné unikátní vodní dílo. K Větrákum ještě krátce stoupáte a pa vás čeká krátký sjezd pod samotné tří kilometrové stoupání na samotné Dlouhé Stráně. Po 13 km stoupání jsem byl tu. Z nadmořské výšky okolo 500 vystoupáte do 1353. No není to fajň? A proč vlastně Dlouhé Stráně? To proto, že je to jeden z divů ČR. Na Dlouhých Stráních najdete nejvyšše položenou vodní nádrž u nás a ty pohledy, ty se nedaji popsat, ty musíte zažít... tak jako například vysokohorské inline bruslení, které lze zde na oválu nádrže provozovat. Po kochaní jsem si já užil krásný sjezd kolem spodní nádrže a Petr pokračoval dál na Praděd, ale to je jeho příběh. Já poté nahodil kolo na nosič a autem se přesunul do místa odpočinku, kde zároveň dojel i Petr z Pradědu. On musí trénovat, čekají jej Pyreneje.

Druhý den jsme se probudili brzy, bylo po dešti, ale teplo a tak jsme se okolo půl sedmé vydali z Vrbna pokořit nejvyšší horu Moravy, kde se nachází i nejvyšší bod ČR, Praděd (1492 m.n.m ). Cestou nahoru jsme posnídali v Karlové Studánce, lázních kde je nejčistší vzduch v ČR. A pak se vydali do hory. Z Karlové Studánky vás čeká nejpve 10% stoupání na sedlo Hvězda a poté 6-ti km pravidelné na Ovčárnu známé to lyžařské středisko, kde je v zimě až 2m přírodního sněhu. Z Ovčárny lehce klesnete na křižovatku U Barborky a poté vás čekájí 2.5km jen a jen do kopce až k Dědovy Pradědovy, který vás ve výšce 1492 m.n.m. přivítá na Střeše Moravy. Bylo 9.30 a já byl zde. Krásné počasí, 20°C a krásne pohledy. Petr mi dopřál krátký odpočinek a už jsme sjížděli dolů do Studánky. Odtud nás čekaly ještě dvě stoupání. Nejprve pod Lyru do výšky 1002 m.n.m. a poté na Videlský Kříž do výšky 930 m.n.m. Unaven jsem zde dorazil a dovršil tím pádem 18. kopec z 20. Spokojen jsem pak sjel do Vrbna, ale Petr v rámci tréninku ještě vyjel Annaberg a dokončil tak Korunu. Byl to vydařený víkend.... více Vám řeknou mapy a fotografie....

Slezská trasa na počest Rafaela Majky

Důvody proč jsem ve středu potrénoval byly několokakteré, 1. rozjezd před víkendem, kdy na mě čekají Dlouhé Stráně, Praděd, Videlský Kříž, 2. krásné počasí a 3. a to hlavně slavné vítězství jezdce stáje Tinkoff-SAXO Rafaela Majky na slavné Tour de France na legendárním kopci Tourmalet. A tak jsem to vzal pop trase Opava Jaktař-Kateřinky-Chlebičov-Svoboda-Kobeřice-Strahovice-Krzanowice (PL)-Chucelná-Borová-Bolatice-Kobeřice-Hněvošice-Oldřišov-Kateřinky. Super trasa, super, super, super.....plná rekordů

Slezská Harta-Kružberk-Bolatická 40

Tak máme za sebou další vydařený víkend, i když dle předpovědi měla vyjít jen sobota, ale když "musíš tak musíš" a tak jsem byl na kole jak v sobotu tak i neděli. Jelo se mi parádně, nožky šlapali a Hopík fungoval bezchybně. První den jsem vybral osvědčenou trasu Opava přes Zlatníky, Stěbořice a Nový Dvůr do Hlavnice. Odtud jsem pokračoval směr Jakartovice a Bohdanovice. Stále jsem stoupal a v Bohdanovicích mě čekal krpál, který mne dovedl až ke Slezské Hartě. Nicméně dal jsem se lesem po trase MTB závodu Kolem Slezské Harty až jsem se dostal na vrchol kopce podle, kterého je toto mohutné vodní dílo pojmenováno. Odtud jsem sjel pod Hráz, nafotil, a přes obec Slezská Harta podél řeky Moravice pádil vstříc další přehradě, která má jméno Kružberk. Díky Lesům České republiky, kteří opravily spojku Moravská Harta-Modletice-Kerhartice, j to to sjízdné a rychlé, nicméně přes pěkné kopečky a to i po státní až na Kružberk. Před samotnou Hrází jsem pak odbočil doleva a Tankodromem sjel pod ní až jsem se dostal k Žabí a Hlavní Skále, Lezecký to ráj na Moravici. Pak jsem pokračoval směr Obec Kružberk, kde najdete mimo jiné Davidův Mlýn ,známý to penzión, a Jánské Koupele, které bývaly za tzv. Totality hojně využívany, nyní jsou to ruiny. Přejezdem mostu přes řeku Moravici v Mokřinkách jsem se dostal k poslednímu sobotnímu stoupání na Melč. Po 2,5 km 6% stoupáku jsem se ocitnul nahoře a s pocitem dobře odvedené práce pak pádil směr Opava přes Melč, Mikolajice, Štáblovice a Uhlířov. Po 68 km a 3:51 hod. jsem dorazil před obědem do Opavy.
V něděli jsem se pak ráno pustil do slíbeného úklidu a odpočíval, nicméně krásné počasí mne kolem čtvrté hodiny odpolední vyhnalo ven. Zvolil jsem cestu po naší Zemi Slezské. Směr Oldřišov, Hněvošice, Kobeřice. Chtěl jsem udělat tak 30km, ale v Kobeřicích jsem špatně odbočil, vyšplhal malou stěnu a už jsem byl ve Strahovicích. Odsud už to bylo snadné přes Chuchelenský les jsem dojel až k Albertovci a pak přes Bolatice do Kravař, kde jsem se zastavil u Buly Areny. Pak jsem se vydal přes Velké a Malé Hoštice zpět do Opavy a z 30. bylo najednou 40 km

VKJ 2015 - Borůvková hora

Bylo sváteční pondělí 6.7.2015, obloha ráno moc sluncem nezářila, nicméně i přesto jsem se společně s Petrem Mikeskou vydal vlakem směr Jeseník resp. Javorník pod další kopu, pod Borůvkovou horu. Krásný jedenáctikilometrový kopec s průměrem 5,1% a maximem, dle VeloViewer 24,9%, na kterém je málo míst, že by se trošku narovnal. Do Javorníku jsme dorazili někdy kolem desáté a ihned vyrazili směr Travná, Borůvková hora. V městě ještě byli malé foto přestávky a poté jen šlapání a šlapání. Pod úpatím samotného stoupání jsme se s Petrem rozdělili, jel ještě fotit nějakou zajímavost, a tak jsem na Borůvku stoupal sám. Jel jsem své šnecí pravidelné tempo. Asi kilometr před velkou křižovatkou turistických cest zvanou Letiště mě dostihl. No dostihl, proletěl kolem mne jako Contador kolem Frooma a tak jsem jel opět sám. Nevadilo mi to. Na Letišti jsem se občerstvil, něco vyfotil a jal se zdolat nejtěžší část cesty na Borůvku. Čekalo mne 2,5 km po kamenité cesty, místy proložené čerstvým jemným štěrkem, měl jsem co dělat abych to ustal. Odměnou mi byla rozhledna na samotné Borůvkové hoře, která se tyčí v nadmořské výšce 899 a z které můžete pozorovat celé pohoří Jeseníků i rozlehlé česko-polské nížiny. Po povinném focení se naše cesty opět rozdělily, Petr zvolil cyklotrasy 6222 a 6044 směr Travná, Hraničky a Lánský vrch, no a já se se vrátil do Javorníku a poté přes Uhelnou, Vlčice a Bergov dorazil do Žulové, místa kde jsme s Petrem opět měli spoji své cesty. Po chvilce čekání, Petr dorazil a tak jsme pokračovali směr Jeseník. Před námi bylo ještě jedno stoupání a to z Vápenné na Lipová Lázně Jeskyně. Tři kilometry s průměrem 4% a s maximem 11%, ale tentokrát už ve stínu lesů, ale pěkně pod sluníčkem, které vzduch rozpalovalo na 35°C. Pak mne už jen čekal krásný sjezd do Lipové Lázní a přejezd do Jeseníku k vláčku, to Petr opět zvolil "svou" trasu, ale nakonec jsme do z Jeseníku Odjeli společně.... konečný účet 54,2 km za 3:4855 hod. a nastoupáno 1170 m ...