úterý 3. ledna 2017

Cyklistický rok 2016 slovem i obrazem

  Můj cyklistický rok 2016 měl spoustu podob, Úspěch - zdolání Vrchařské Koruny Krnovska, Smutek - Vrchařská Koruna Jesenicka a Radost - Svatba Roku mé dcery.
  Ale popořádku jak šel čas. Leden i únor byl pro nás cyklisty neúprosně zimní a tak ta pravá sezóna začala až Startem Vrchařské Koruny Krnovska v březnu. Trošku jsem potrénoval a konci měsíce zdolal první dva Vrcholy, Havranov a Nad Benešovskou silnicí.



  A hned počátkem dubna jsem "přemluvil" Petra Mikesku a Vláďu "Purita" Kněžíka, aby mě doprovodili na Svatý Roch, Zámecký Vrch (VKJ), Pramen Osoblahy a Petrovy Boudy. Purito byl nadšen, ale Petr si "postěžoval", že je nerozježděný, tomu jsem se musel zasmát.






  V tomto měsíci jsem se cítil velmi dobře a tak jsem za 14 dní poté zburcoval mé ostravské kamarády Jindřišku a Radka, a vyvezl je na Čákovou, Širokou Nivu a Kamenou Boudu.




  Ale to nebylo v dubnu zdaleka vše. Sám jsem se na konci měsíce vydal Větrnou, Dětřichovice a Vlčí Horu. Bral jsem to jako přípravu na náročný květen, co mě čekal. Byl jsem nesmírně potěšen, že jsem při této náročné etapě VKK potkal dalšího Véčkaře, Roberta Backu.





      První Máj jsem oslavil po svém, tréninkovou cestou Opava - Klimkovice - Opava, nádherná trasa předhůřím Oderska, báječná příprava na dálkový vrchol sezóny.





   A týden poté to bylo tady, 368 km dlouhé, 4 dny trvající dobrodružství pod názvem GREENWAYS.
Tuto Zelenou cestu jsem absolvoval spolu s Lenkou, Petrem a Puritem, byla plna krásy z jízdy, radosti a pohody. Trasa vedla po ose Český Těšín-Nový Jičín-Plumlov-Nový Přerov-Lednicko Valtický Areál-Břeclav. Zvládl jsem to jen díky nekonečné trpělivosti mých spolujezdců, děkuji.






   Ale to nebylo v květnu zdaleka vše. Trošku jsem se otřepal, potrénoval a na konci měsíce se vydal na Valachy, kde jsem pomoci Strýca Rudy zdolal bájné Pržeňské Paseky, na ty jsem se roky těšil.




  V této době jsem se cítil ve vrcholné formě, jezdil jsem hodně. Důkazem toho bylo zdolání Čertovy Hory a Rozhledny Nová Ves společně s Jindřiškou a poté hlavně víkend na Jesenicku a v okolí Kralického Sněžníku. Výsledkem byly kopce jako Palaš, Kladské Sedlo, Návrší a hlavně Stezka v oblacích. Jeden z mých dávných snů. To bylo vše během dvou dnů a ten třetí den jsem silou vůle a díky Petrovy Miskeskovy udělal ještě Val, Svatou Trojici a Kopřivnou (Smrk)














  Tak to byl prostě vrchol sezóny, ale to už klepala na dveře ta Radost v podobě Svatby roku a Hopík šel stranou téměř na měsíc, neboť hned poté následovala dovolená a tak na kolo jsem se dostal až koncem července. A to jsem si asi ukousl moc velký kus krajíce, nestrávil jsem to. Spolu s Petrem a Puritem, jsem se vydal zdolat Skřítek a Tři Kameny a druhý den pak Dlouhé Stráně a Červenohorské Sedlo. První den byl v pohodě, ale ten druhý nebyl pravý ořechový. Už ráno jsem se necítil, nicméně vyjel jsem směr Dlouhé Stráně, bohužel nohy nejely, kluky jsem nechal jet a sám se trápil až pod Spodní nádrž a tam se nohy prostě zastavily. Bylo mi hrozně, okamžiky zmaru a beznaděje, sen o druhé VKJ se rázem rozplynul... to byl ten Smutek





  Nějaký ten den jsem se dával do kupy a připravoval se na bájný Praděd a ten jsem nechtěl vynechat a zklamat, hlavně Jindřišku a Radka, které jsem vytáhl opět z Ostravy. Podařilo se, tak jako krásná etapa kolem Visalají.




  Tím pádem sezóna vlastně skončila, neboť přišlo září (inventury v práci) a poté hnusný říjen i listopad a tak se již moc těším na sezónu 2017, kdy mě čeká trasa Opava - Praha a druhá dálková Opava - Kysuce - Opava. A abych nezapomněl úspěšně jsem na polském kopci pod názvem Barania Kopa dokončil VKK 2016.




Něco ze statistiky 2016